Digitální transformace zdravotnictví představuje jeden z klíčových aspektů ke zlepšení kvality, efektivity a dostupnosti zdravotní péče. Tento komplexní proces zahrnuje postupné zavádění digitálních procesů a technologií do běžného fungování systému zdravotnictví. Tedy do fungování nemocnic, ambulancí, ordinací praktických lékařů nebo zdravotnických laboratoří včetně implementace konkrétních služeb jako například zavedení a sdílení elektronických zdravotních záznamů, eReceptů či telemedicíny. Digitalizace zdravotnictví s sebou nese i řadu výzev – jednou z nich, kterou česká odborná debata doposud příliš nereflektovala, je potřeba zajistit dostatečnou úroveň digitální zdravotní gramotnosti včetně digitálních kompetencí zdravotnických pracovníků.

Schopnost zdravotnických pracovníků efektivně využívat nové digitální nástroje je předpokladem pro jejich smysluplné nasazení do praxe. Bez adekvátní znalosti a důvěry v tyto technologie nelze očekávat jejich široké přijetí ani plné využití jejich potenciálu ve prospěch pacientů. Tento požadavek je dnes reflektován na evropské a globální úrovni jak v legislativě, tak ve strategických dokumentech. Například Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní data (EHDS), které vstoupilo v platnost počátkem tohoto roku, ve svém článku 83 zavazuje členské státy k zavedení přístupných a cenově dostupných vzdělávacích programů pro zdravotnické pracovníky. Tyto programy mají zdravotníkům pomoci porozumět jejich roli při práci s elektronickými zdravotními daty a naučit se s nimi efektivně a bezpečně zacházet. Podobně i Strategie WHO pro digitální zdraví (Global Strategy on Digital Health 2020-2025) ve svých cílech zdůrazňuje nutnost posílit kapacity vzdělávacích institucí a zajistit celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků v oblasti digitální gramotnosti. WHO zároveň vyzývá k vytvoření rámců základních digitálních kompetencí, které by měly být součástí vzdělávacích a tréninkových programů pro zdravotnické profese.

Řada evropských zemí (např. Francie, Estonsko, Švédsko, Německo nebo Španělsko) si již rámce základních digitálních kompetencí stanovila a zařadila rozvoj digitálních dovedností zdravotníků mezi hlavní priority svých národních strategií. Vedle národních iniciativ probíhají i celoevropské projekty, které se na zvyšování kvalifikace zdravotníků v oblasti digitalizace zaměřují, například XiA nebo SUSA.

Kapitoly: Situace v ČR, Zahraniční příklady dobré praxe, Závěr, Digitalizační slovník, Také jsme psali

Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že nezbytným předpokladem pro rozvoj digitálních kompetencí zdravotníků je vytvoření nebo převzetí tzv. rámce digitálních kompetencí. 

Rámec digitálních kompetencí pro zdravotníky představuje soubor znalostí, dovedností a postojů, jimiž zdravotníci musí disponovat, aby dokázali efektivně využívat digitální technologie a elektronické nástroje ke zlepšení péče o pacienty. Patří sem například schopnost zadávat a aktualizovat údaje v elektronické zdravotní dokumentaci, vést telekonzultace s pacienty prostřednictvím online platforem, ale také rozpoznávat a hlásit kybernetické hrozby.

Digitální kompetence zdravotníků však nejsou jen o technické zručnosti. Zahrnují také bezpečné a správné používání elektronických nástrojů, jejich integraci do každodenní praxe a schopnost efektivní komunikace i vzdělávání v digitálním prostředí. 

Po ustanovení jasného rámce digitálních kompetencí je potřeba průběžně hodnotit, jaké dovednosti zdravotníci skutečně ovládají, například prostřednictvím testování a bodového hodnocení jednotlivých oblastí. Je přitom nutné zohlednit, že různé skupiny zdravotníků potřebují odlišné sady kompetencí. Nelze proto všechny zdravotníky hodnotit jedním univerzálním testem; požadavky je vhodné přizpůsobovat podle profesní role – jiná kritéria se uplatní u zdravotníků s přímým kontaktem s pacienty, jiná u výzkumných pracovníků či managementu. Takové hodnocení pak pomáhá identifikovat konkrétní oblasti, kde mají jednotlivé skupiny zdravotnických pracovníků největší mezery a kam je třeba cílit vzdělávací aktivity. 

Dalším klíčovým krokem v rozvoji digitálních kompetencí zdravotníků je implementace cílených vzdělávacích programů. Na základě plošného testování digitálních dovedností je možné identifikovat konkrétní oblasti, v nichž zdravotníci zaostávají, a které jsou zároveň nezbytné pro výkon jejich profese. Právě na tyto zjištěné nedostatky by se měly vzdělávací aktivity zaměřit.

Jak již bylo uvedeno v předchozím bodě, různé skupiny zdravotníků vyžadují odlišné sady digitálních kompetencí, přizpůsobení obsahu i formy vzdělávání je tedy klíčové. Jako efektivní se v zahraniční praxi osvědčuje kombinace online kurzů, prezenčních školení a interaktivních diskuzí, které umožňují nejen získání teoretických znalostí, ale také praktické procvičení nových dovedností. Za absolvování těchto kurzů mohou účastníci získat certifikace či kredity (ECTS). 

Přehled vybraných vzdělávacích kurzů a programů:

• Španělsko – Ministerstvo zdravotnictví spustilo akreditovaný půlroční kurz digitálního leadershipu pro zdravotníky, který systematicky rozvíjí jejich digitální gramotnost a dovednosti v oblasti interoperability a kyberbezpečnosti.
• Nizozemsko – inovační projekt DUTCH, který využívá virtuální simulace, e-learning a gamifikaci k praktickému tréninku operačních profesí bez nutnosti klinických případů.
• Německo – Fraunhofer Academy nabízí program modulárního online vzdělávání, který rozvíjí interdisciplinární, technologické a manažerské digitální kompetence zdravotníků i odborníků z průmyslu.

Společným cílem všech projektů je rozvoj prakticky využitelných digitálních kompetencí v reálném prostředí zdravotní péče.  

Vedle konkrétních vzdělávacích kurzů a programů vznikají v řadě zemí také online platformy, které dlouhodobě poskytují vzdělávací obsah, nástroje a podporu k rozvoji digitálních kompetencí. Na rozdíl od časově omezených kurzů umožňují zdravotníkům vzdělávat se průběžně a podle individuálních potřeb. 

Příklady tří takových online platforem jsou uvedeny zde:

• Finsko – HealthVillagePro nabízí e‑learningové kurzy a praktické návody pro zdravotníky a sociální pracovníky k eHealth, telemedicíně a digitální transformaci.
• Belgie – Health Data Academy poskytuje online kurzy o přístupu ke zdravotním datům, ochraně dat, interoperabilitě, AI, etice nebo datových standardech.
• Nizozemsko – Digivaardig in de Zorg zpřístupňuje výuková videa pro vedení konzultací, návody k používání konkrétních zařízení a e‑learning moduly.

Česká republika se v oblasti digitalizace zdravotnictví dlouhodobě pohybuje spíše na konci evropských žebříčků a její zapojení do mezinárodních iniciativ v oblasti vzdělávání zdravotníků je velmi omezené. Aktivní účast na mezinárodních iniciativách by přitom mohla významně přispět k systematickému rozvoji digitálních kompetencí českých zdravotníků a k přenosu zahraničních zkušeností do domácího prostředí. 

V současné době běží například projekty XiA nebo SUSA a členským státům EU je také k dispozici Digital Health Transformation Academy, kterou zastřešuje iniciativa EIT Health. Akademie nabízí čtyři online kurzy zaměřené na digitální transformaci ve zdravotnictví:

• Digital Health Transformation in Health Institution – komplexní úvod do základních strategií a nástrojů digitální transformace zdravotnictví, určený pro všechny zdravotníky,
• Technologies for Digital Healthcare Transformation – přehled klíčových zdravotnických a IT technologií včetně jejich příležitostí a bariér,
• Service Design for Digital Healthcare Transformation – kurz zaměřený na design thinking a jeho aplikace v inovacích digitálního zdravotnictví,
• Implementing Digital Healthcare Transformation – kurz podporuje digitální transformaci v praxi (návody, zdroje, use cases) se zvláštním důrazem na manažerské role.

Kurzy kombinují online přednášky, interaktivní semináře, samostudium a praktické úkoly. Cena se liší podle příjmové úrovně jednotlivých států. Zapojení do těchto mezinárodních vzdělávacích programů by mohlo být dalším impulsem pro systematický rozvoj digitálních kompetencí zdravotníků v ČR.

Ze zkušeností ze zahraničí vyplývá sedm klíčových doporučení pro rozvoj digitálních kompetencí zdravotníků:

#1 Definování rámce digitálních kompetencí

Nezbytným předpokladem je vytvoření (nebo převzetí) rámce digitálních kompetencí, který stanoví, jaké digitální dovednosti jsou od zdravotníků očekávány. Inspirovat se lze již existujícími rámci z jiných evropských zemí (např. Francie nebo Velká Británie).

#2 Mapování aktuální úrovně kompetencí

Na základě definovaného rámce je možné průběžně hodnotit, jaké digitální kompetence zdravotníci skutečně ovládají, například prostřednictvím testování a bodového hodnocení jednotlivých oblastí. Tento proces umožňuje identifikovat konkrétní oblasti, kde je potřeba digitální kompetence posílit.

#3 Cílené vzdělávací programy:

Vzdělávací aktivity by měly být zaměřeny právě na oblasti vyžadující zlepšení. Jako efektivní se osvědčuje kombinace online kurzů, prezenčních školení a interaktivních diskuzí. Zároveň je třeba reflektovat, že různé skupiny zdravotníků potřebují odlišné sady digitálních kompetencí – přizpůsobení obsahu i formy vzdělávání je klíčové. 

#4 Začlenění eHealth do výuky na lékařských fakultách

V některých zemích je edukace o službách, nástrojích a celkovém fungování elektronického zdravotnictví již součástí osnov lékařských fakult, přičemž studenti za absolvování získávají kredity. V ČR nabídka digitálního vzdělávání zůstává roztříštěná, převážně volitelná a úzce oborově zaměřená.

#5 Aktivní účast na mezinárodních projektech

V této souvislosti se nabízí otázka, proč se Česká republika neúčastní mezinárodních projektů v oblasti vzdělávání zdravotníků, jako jsou XiA nebo SUSA, do kterých je zapojena většina ostatních evropských států. Účast na těchto iniciativách by mohla významně přispět k přenosu zahraničních zkušeností do domácího prostředí. 

#6 Spolupráce soukromého a veřejného sektoru

Úspěšné modely jsou téměř vždy založené na multisektorovém přístupu, kdy veřejný sektor poskytuje legitimitu, rámec a financování, soukromý sektor přináší technologie a agilitu, a akademická sféra zajišťuje kvalitu a výzkumné zázemí.

#7 Jasný mandát a koordinace

Klíčovým předpokladem pro realizaci všech výše uvedených bodů je určení instituce, která ponese odpovědnost za strategii, realizaci a financování rozvoje digitálních kompetencí zdravotníků. V některých zemích tuto roli hraje ministerstvo, v jiných specializované agentury či vzdělávací instituce.

​​Veřejně‑soukromá spolupráce (PPP) se ukazuje jako dobrý příklad k následování. Úspěšné modely jsou téměř vždy založeny na spolupráci různých aktérů, kde veřejný sektor poskytuje legitimitu, rámec a financování, soukromý sektor přináší technologie a agilitu a akademická sféra zajišťuje kvalitu a výzkumné zázemí.

Například nizozemský projekt DUTCH je výsledkem spolupráce univerzitních nemocnic, vzdělávacích institucí a soukromých firem, což umožňuje kombinovat simulované učení s nejnovějšími technologiemi. Belgická Health Data Academy funguje na bázi partnerství mezi vládní agenturou, univerzitami, technologickými firmami a pacientskými organizacemi. A německý program Fraunhofer Academy propojuje výzkumnou instituci s mezinárodními partnery (NHS UK a Universitat de Barcelona).