Jednou z efektivních cest, jak odlehčit primární péči a posílit prevenci, kterou v posledních letech zvolilo mnoho evropských zemí, je rozšíření kompetencí farmaceutů v lékárnách. Ti se kromě výdeje léčiv mohou podílet na očkování, provádět diagnostické testy (POCT) nebo dlouhodobě asistovat chronickým pacientům. Jak konkrétně tato praxe vypadá, přibližuje naše interaktivní vizualizace, jež srovnává přístupy napříč Evropou a poskytuje ucelený přehled o tom, jaké služby už farmaceuti v řadě států běžně zajišťují. Výstupy mohou posloužit jako východisko pro debatu, na kolik by podobný model prospěl i České republice a co by jeho zavedení vyžadovalo.
V prvním náhledu interaktivní vizualizace se nachází mapa evropských států, rozdělených do tří barevně odlišených kategorií podle toho, zda farmaceuti mohou vakcíny předepisovat a současně podávat, pouze podávat, nebo podávat s jistými omezeními. Při najetí kurzorem na vybranou zemi nebo kliknutím na ni, se zobrazí další informace včetně údajů o přínosech, které vycházejí z dostupných studií a posuzují například vliv očkujících lékárníků na proočkovanost populace.
V pravém panelu vizualizace je umístěn tabulkový přehled, který uvádí různé typy vakcín a jejich dostupnost v lékárnách jednotlivých zemí. Při vybrání konkrétního typu vakcíny v dané zemi se odkryjí podrobnější informace, například zda farmaceut smí nahlížet do lékařské dokumentace, kdo tvoří cílovou skupinu očkování, jaké podmínky musí farmaceut splnit, odkdy se vakcinace v lékárnách provádí a jak se hradí náklady spojené s očkováním.
Zkušenosti z Irska (International Pharmaceutical Federation, 2023) a Francie (Haems et al. 2024) naznačují, že zapojení lékáren do očkování může významně zvýšit proočkovanost, zejména u skupin, které běžně odkládají návštěvu ordinace praktického lékaře. V těchto zemích farmaceuti nejen pomáhají zajistit očkování rizikovějších pacientů, ale rovněž přispívají ke zvýšení dostupnosti očkování pro zdravou populaci, která díky snadno dosažitelným lékárnám volí očkování častěji. Velká Británie (International Pharmaceutical Federation, 2023) zvolila postupné rozšiřování této kompetence; nejprve se v lékárnách očkovala jen omezená část populace a teprve po vyhodnocení pozitivních dopadů se rozsah služby rozšířil na více skupin. Společným jmenovatelem je odstranění bariér, jež lidem v produktivním věku často brání v pravidelných návštěvách praktického lékaře, a tím i zlepšení veřejného zdraví jako celku.
V Česku se zatím možnost očkování farmaceutem nevyužívá, jelikož dosavadní legislativa jim nedovoluje narušit bariéru kůže (tzn. aplikovat injekci). Pandemie covid-19 ukázala, že zpřístupnění očkování i mimo ordinace lékařů je možné a přispívá k jeho lepší dostupnosti pro populaci. Přestože se lékárníci v Česku do očkování nemohli zapojit kvůli legislativním omezením, v Poslanecké sněmovně byl předložen návrh, který by jim tuto kompetenci umožnil. Návrh však nakonec nebyl schválen. V tomto ohledu nejde o nahrazování práce praktických lékařů, nýbrž o zpřístupnění některých úkonů většímu počtu lidí a doplnění aktivit primární péče, kdy se farmaceuti společně s lékaři podílejí na zvyšování proočkovanosti i u zdravé populace.
Ze zahraničních příkladů se tak dá vyvodit, že rozšíření kompetencí lékárníků směrem k očkování by v Česku mohlo přispět k lepší dostupnosti primární péče a zároveň odstranit překážky, které zdravé a produktivní jedince od očkování odrazují. Tím by se umožnilo praktickým lékařům soustředit se na další klíčové úkoly, které v rámci primární péče zajišťují a které v současnosti významně zatěžují jejich kapacity.
Pro dlouhodobou udržitelnost této praxe je nicméně zapotřebí legislativní úprava, jasně definovaný systém odborné přípravy lékárníků a nastavení bezpečného a efektivního modelu spolupráce mezi lékaři a lékárníky. To by nejen posílilo prevenci, ale zároveň zvýšilo efektivitu poskytované zdravotní péče a usnadnilo pacientům přístup k očkování.
Druhý náhled interaktivní vizualizace se zaměřuje na diagnostické testy prováděné přímo v lékárnách, například CRP, měření glykémie či cholesterolu nebo testy na virové infekce. Mapa zobrazuje státy, kde jsou tyto služby dostupné a tabulkový přehled na pravé straně uvádí konkrétní testy, které lze v daných zemích v lékárně provádět. Při najetí kurzorem nebo kliknutí na vybraný typ testu se zpřístupní detailní informace o způsobu ukládání výsledků, možnosti jejich sdílení s praktickými lékaři a také o úhradě nákladů.
Zahraniční studie přitom poukazují na několik podstatných přínosů testování v lékárnách. V Rakousku se například ukázalo, že při systematickém screeningovém programu zaměřeném na odhalování kardiovaskulárních rizik v lékárnách nebyla třetina účastníků dosud obeznámena se svými rizikovými faktory a téměř polovině z nich bylo doporučeno aktivně navštívit lékaře (Rohla et al. 2016). Podobně v Belgii sehrálo testování na covid-19 v lékárnách klíčovou roli při zachycení symptomatických občanů, kteří by jinak k lékaři nedošli (Verboven et al. 2022). Portugalská zkušenost dokumentuje širší záběr POCT testů ve veřejných lékárnách. Testování na HIV a hepatitidy (Figueira et al. 2022) prokázalo, že služba dokáže oslovit heterosexuální muže se zvýšeným rizikem pozdní diagnózy a také přilákat víc migrantů než dřívější výzkumy. Hlavními důvody, proč lidé tento model preferovali, byla blízkost lékárny, rychlost, pohodlí, důvěrnost a respekt k odbornosti farmaceutů. Podobně úspěšná byla i kampaň zaměřená na screening diabetu 2. typu (Murteira et al. 2023). Zde se ukázalo, že všichni pacienti, které farmaceuti odkázali k lékaři a kteří vyšetření dokončili, obdrželi diagnózu diabetu či prediabetu. Takto cílené využití POCT tedy nejen pomáhá zachytit ohrožené jedince, ale zároveň přispívá k efektivnímu využití zdravotnických zdrojů a podporuje udržitelnost celého systému.
V Česku se POCT testy v lékárnách zatím nevyužívají v širším měřítku, a to především kvůli chybějícímu legislativnímu rámci v dané souvislosti. Je ovšem třeba zmínit, že v zákoně č. 372/2011 Sb. je upraveno poskytování lékárenské a klinickofarmaceutické péče, zejména poradenství, konzultační služby a další služby v oblasti prevence a včasného rozpoznání onemocnění. Garantované kurzy České lékárnické komory již existují, například měření cholesterolu nebo krevního tlaku v lékárně, ale probíhají zde také přípravy ke spuštění kurzů v oblasti očkování. Problémem je definice odpovídajícího certifikovaného školení pro lékárníky a nejasnosti ohledně zapisování výsledků do zdravotnické dokumentace. Zde chybí systém pro zapisování výsledků screeningů a konzultací do zdravotnické dokumentace. Pokud by se však tato služba stala běžnou součástí lékáren, zachycení rizikových stavů už v rané fázi by mohlo urychlit diagnostiku a usnadnit pacientům vstup do systému specializované péče. Praktickým lékařům by se tím odlehčily ordinace, neboť by přicházeli již informovaní pacienti s určitými údaji o svém zdravotním stavu. Z pohledu veřejného zdraví navíc lékárny díky své snadné dostupnosti mohou zaujmout skupiny obyvatel, které se preventivním prohlídkám či standardním testům jinak vyhýbají.
Třetí záložka interaktivní vizualizace shrnuje širokou škálu činností, které v některých evropských zemích vykonávají farmaceuti v lékárnách jako rozšíření tradiční lékárenské péče. Vedle odborného poradenství pro pacienty s polyfarmacií nebo monitorování chronických onemocnění sem patří i pokročilejší zásahy do předepsané léčby (například terapeutická substituce, změna dávkování či formy léku, ať už v rámci komplementární či nezávislé preskripce, případně předepisování léčby v naléhavých případech). Farmaceuti se tak mohou výrazněji zapojovat do dlouhodobé péče o pacienta, například opakovaným výdejem léků nebo obnovením receptů u chronicky nemocných osob.
Další přínosy se týkají distribuce a zajištění péče mimo kamenné provozovny: lékárny mohou poskytovat léky a služby domovům pro seniory či nemocnicím a dalším zařízením bez vlastní lékárny, v některých případech nabízejí i doručování léků domů a provádějí domácí péči a revizi užívaných léčiv přímo u pacienta. Do okruhu služeb se řadí také výdej nouzové antikoncepce, poskytování první pomoci a zajištění následné péče, případně testování na infekční onemocnění, jako je HIV či covid-19, a to buď formou samotného odběru a vyhodnocení na místě, nebo prostřednictvím poradenství a produktů pro samovyšetření.
Uvedené kompetence ukazují, že role farmaceutů může být v systému zdravotnictví mnohem širší než pouhé vydání léků na předpis. Patří sem dlouhodobá péče o pacienty, včetně proaktivního vyhledávání rizik a pravidelného kontaktu s lidmi, které by jinak zdravotní systém nezachytil včas nebo nezachytil vůbec. Tento model zvyšuje dostupnost zdravotnických služeb i pro časově vytížené nebo méně motivované skupiny a umožňuje lékařům soustředit se hlavně na komplikovanější případy.
Tato vizualizace vznikla s cílem představit konkrétní evropské příklady, v nichž farmaceuti v lékárnách plní širší roli v systému zdravotní péče a tím doplňují práci praktických lékařů. Zahraniční zkušenosti naznačují, že zapojením farmaceutů do preventivních, diagnostických i poradenských činností může dojít ke zvýšení proočkovanosti, lepšímu záchytu rizikových stavů i efektivnějšímu využití kapacit v primární péči. V Česku však případné změny vyžadují komplexní diskusi odborné veřejnosti, úpravy legislativy a jasný rámec pro vzdělávání farmaceutů i financování nových služeb poskytovaných v rámci farmaceutické péče. Ačkoli konkrétní dopady na rozpočet i zdravotní ukazatele nelze bez dalších analýz přesně určit, mezinárodní srovnání poskytuje dostatek podnětů k tomu, aby se rozšíření kompetencí farmaceutů začalo posuzovat soustavně a s ohledem na dlouhodobou udržitelnost českého zdravotnictví.
Česká populace stárne a s ní stárne i velká část českých praktických lékařů a pediatrů. Jak jsme psali v našem prvním článku na toto téma, řešení by mohlo nabídnout lékárenství. V Česku tomu zatím brání několik bariér, v řadě evropských zemí jde ale již o dobře zaběhlou praxi. Podívali jsme se tak na čtyři inspirativní příklady ze zahraničí.
Česká populace stárne. Spolu s ní ale bohužel stárne velká část českých praktických lékařů a pediatrů. Zároveň víme, že jsou Češi jedním z nejobéznějších národů v Evropě a že 33 % z nich zanedbává preventivní prohlídky u praktického lékaře, což může vést k rozvoji různých onemocnění a prodražování následné léčby. Téměř milion lidí (z čehož cca 131 tisíc dětí) pak dokonce nemá žádného praktického lékaře. Systém českého zdravotnictví je tak bez větších zásahů neudržitelný a již nyní čerpá z rezerv. Než se obor praktického lékařství zpopularizuje natolik, že do něj budou mířit davy studentů, a než tito vystudují, atestují a započnou svou praxi, proteče nám mezi prsty mnoho let a mnoho peněz. A to ještě za předpokladu, že se tento scénář vůbec odehraje. Řešení by ale mohlo nabídnout zcela jiné odvětví – lékárenství.
