Česko nehubne. V roce 2023 mělo zhruba 70 % mužů a 50 % žen nadváhu či obezitu. U dětí 11–15 let se s hmotností potýká přes pětina: 15 % má nadváhu a 6 % je obézních. A platí tvrdé pravidlo: obézní děti mají asi pětkrát vyšší pravděpodobnost obezity v dospělosti – s dopady na zdraví i kvalitu života celé generace. Jak z toho ven? Inspiraci nabízí japonské Shokuiku – praktická „výchova k jídlu“, která propojuje školu, rodinu i komunitu.
Zveme vás na virtuální výlet na východ. Do země samurajů, technologie a desítky let trvajícího systému výchovy k jídlu – Shokuiku. Propojuje důležité množiny života – školu, rodinu, komunitu a místní jídlo. To celé servírované v jednom funkčním rámci.
食 育 čili šokujiku, doslova výchova k jídlu a obšírněji systematická výchova k jídlu napříč životem, která posiluje znalosti i návyky tak, aby lidé dokázali samostatně a zodpovědně jíst zdravě.
Svými kořeny sahá až do roku 1888, formálně jej Japonci jako zákon přijali 2005. Po celou tu dobu však sledovali vliv školního stravování na zdraví populace. Nejsou to žádné diety, omezování a počítání kalorií, ale praktické tipy tvořící komplexní výuku o jídle.
Tento holistický rámec nabízí přirozený návrat zpět k tradiční přípravě jídla a lokálním surovinám typickým pro danou oblast. Od původu rostlin, jejich pěstování, zpracování, vaření až po samotné stolování. Celým procesem se táhne jemná nit respektu a úcty nejen k surovinám, ale i lidské práci. Tyto hodnoty se předávají vařením ve škole, pěstováním surovin, společnými aktivitami – v rámci třídy, školy, rodiny i komunity.
Děti tak získávají pozitivní vztah k jídlu a samy pak přirozeně volí vyváženou plnohodnotnou stravu.
Maika Ohnodoktorandka a registrovaná nutriční specialistkaShokuiku je komplexní, celoživotní přístup – učí děti vařit, pěstovat a chápat původ jídla, místo aby jen zakazoval. V Česku může pomoci propojení školních programů s rodinami, komunitami a podporou lokálních, sezónních a tradičních jídel. Klíčová je meziresortní koordinace – vzdělávání, zemědělství a veřejné zdraví musí táhnout za jeden provaz.
Do RVP (rámcový vzdělávací program) zařadit prvky tzv. food education – hodiny vaření, školní zahradu, jednoduché výživové laborky, kde by se projektově propojily znalostí z přírodních věd, zeměpisu i občanské výchovy. Klást důraz na sezónnost a lokální suroviny – s ohledem na školní rozpočet.
Budovat vztahy mezi školami a lokálními farmáři. Exkurze, pomoc, společné vaření, proces růstu a zpracování surovin, ochutnávky a podobně.
aby měli přehled, co shokuiku nabízí a vybírat si, skrze jaké prvky přispějí k postupnému vzdělávají (se) o výživě.
Co, jak, kdy – prvky stolování, zapojení žáků do vydávání, reflexe porcí a minimalizace odpadu. Dochází tak ke snižování produkce odpadu, když jsou děti více aktivně přítomné procesu výroby i výdeje.
Posun receptur od zastaralých k moderním – luštěniny, celozrnné přílohy, méně cukru i soli. Žádné dramatické změny, ale postupné a vytrvalé zlepšování.
Zapojit děti i doma – nechat je uvařit, vybrat si recept, podělit se o zkušenost s vařením.
Zkoumat příběhy potravin – jak vzniká pečivo, jak kečup, mapa potravin z nákupu, lokální vs. dovážené.
Každá změna žádá své. Čas, peníze, vedení. Reálně: pilotní školy, metodiky pro jídelny, meziresortní spolupráce, vzdělávání–zemědělství–veřejné zdraví a menší granty. Důležité je začít.
Eliška Selingerlékařka, epidemioložka a expertka na veřejné zdravíPropojení tradice, zemědělství, komunity i výživy je něco, co funguje a přináší výsledky ve veřejném zdraví. Máme v ČR dobrý systém školního stravování, na kterém se dá stavět. Jen potřebuje dostat potřebnou pozornost a podporu.
