Ministerstvo zdravotnictví představuje novelu zákona o elektronizaci zdravotnictví jako další etapu digitalizace. A skutečně: od ledna 2026 má být právní rámec bohatší o několik klíčových prvků – elektronickou žádanku, sdílený zdravotní záznam, registr oprávnění nebo delegování přístupu k dokumentaci jménem pacienta. Aby přínos novely nezůstal jen na papíře, je potřeba ji doplnit o další prvky, bez nichž to nebude fungovat. Chybí návazný plán implementace některých nástrojů, i motivace, proč by se měli lékaři a poskytovatelé do systému aktivně zapojit.
„Novela eHealth staví důležité základy digitálního zdravotnictví, ale bez dalšího rozvoje, peněz a skutečného tlaku na zapojení všech hrozí, že se digitální reforma neposune o potřebný další krok. Zatím připomíná dobrou hrubou stavbu domu, ale bez jasných kroků k dokončení,“ říká Petr Čermák, manažer projektu Digitalizace a EHDS think tanku Ministr zdraví.
Elektronická žádanka má omezit zbytečné papírování mezi ordinacemi. Lékař ji pošle přímo specialistovi a pacient ji uvidí ve své aplikaci. Výsledkem by mělo být méně duplicitních vyšetření, rychlejší tok informací bez jejich fyzického přenášení pacientem i efektivnější organizace péče. Výzvou zůstává dobrovolnost – pokud se nepřipojí většina poskytovatelů, velká část zmíněných benefitů se nenaplní.
Sdílený zdravotní záznam by měl lékařům zpřístupnit základní informace o pacientech (např. alergie, krevní skupina, preventivní prohlídky). V praxi ale zatím chybí infrastruktura, která by umožnila bezpečný a jednotný přístup k datům napříč zdravotnickými systémy.
Registr oprávnění nově umožní spravovat přístupy ke zdravotnickým údajům a řídit souhlasy – například partnerovi pacienta k nahlížení na sdílený zdravotní záznam. Pro pacienta to znamená větší kontrolu nad tím, kdo a za jakým účelem s daty nakládá. Je to smysluplný základ, ale potřebujeme k němu srozumitelné ovládání a podporu pro uživatele.
EZ Karta, resortní aplikace ministerstva, je v zákoně jmenovitě jako „brána“ do elektronického zdravotnictví. Dnes nabízí zejména očkovací průkaz a přehled absolvovaných preventivních prohlídek a screeningových vyšetření. Ministerstvo slibuje její napojení na další služby. Důležité je, že pokud zákon ukotvuje konkrétní aplikaci, tak aby byly údaje z této aplikace k dispozici i jiným aplikacím nebo přístupovým portálům (např. aplikace provozované nemocnicemi) a pacient si mohl vybrat, jakou přístupovou službu ke svým údajům bude využívat.
Novela jasně míří správným směrem. Přináší další klíčové dílky „stavebnice“ elektronického zdravotnictví – od sdílení dat až po řízení oprávnění. Posiluje postavení pacienta a přibližuje český systém evropským standardům interoperability. Standardizace elektronických nástrojů a digitalizace procesů, které dosud běželi hlavně papírově, je nutným základem pro jakýkoli digitální pokrok.
Na druhé straně novela stojí na dobrovolnosti. Bez zapojení většiny poskytovatelů nebude eŽádanka fungovat naplno, sdílený zdravotní záznam zůstane prázdnou schránkou a pacienti budou dál obcházet ordinace s papíry. Nejasná zůstává i finální podoba a role infrastruktury pro předávání zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli zdravotních služeb. Stát se rozhodl jít cestou více propojených sítí pro výměnu zdravotních dat a nikoliv zřídit centrální infrastrukturu včetně centrálních úložišť vybraných částí zdravotnické dokumentace – to přináší své výhody, ale takový systém je mimořádně technologicky, organizačně i právně složitý.
Znepokojení může vzbuzovat i nový typ dat v tzv. kmenových registrech – především údaje týkající se zdravotní způsobilosti k řízení a držení zbraní. Propojení se systémy policie je citlivé téma, které si zaslouží širší odbornou i veřejnou debatu o přesných hranicích a kontrolních mechanismech.
Ministerstvo zdravotnictví popisuje novelu jako důležitý krok k moderní a bezpečné digitální péči. Mluví o otevřenosti vůči trhu, plánovaných pilotních projektech i přípravě dalších kroků v návaznosti na evropský rámec EHDS. Konkrétní harmonogram a prioritizace dalších kroků ale zatím chybí, což ukazuje i finální podoba nedávno schválené Národní strategie elektronického zdravotnictví 2025-2035. Stejně tak detaily o návazném financování. Naopak technická řešení včetně definice jednotlivých standardů elektronické zdravotnické dokumentace postupně vznikají.
Novela vytváří důležité předpoklady pro posun digitálního zdravotnictví o další krok, ale bez důsledné implementace hrozí, že zamýšlené benefity se naplno neprojeví. Je to krok správným směrem – jen zatím není jasné, kdo jej skutečně udělá a kdy se plně projeví. Z pohledu praxe platí, že bez závazků, incentiv a další podpory může být i dobře míněný zákon jen dalším příkladem, kdy legislativa dohání realitu – a nedoběhne ji.
