Prostředí, ve kterém Češi a Češky žijí, má zásadní dopad na jejich zdraví, délku života i neschopnost pracovat. Analýza think tanku Ministr zdraví ukazuje u příležitosti Světového dne lidských obydlí na hluboké regionální rozdíly. Osoby ohrožené chudobou a sociálním vyloučením žijí v průměru o 10 let méně a průměrná délka pracovní neschopnosti se mezi kraji liší téměř dvojnásobně. Rozdíly jsou patrné i v dostupnosti zeleně či příležitostech k pohybu. Data potvrzují, že prevence a ochrana zdraví musí začínat kvalitním nastavením místního prostředí a veřejné infrastruktury.
Prostředí utváří každodenní podmínky pro zdravé volby obyvatel: od dopravního chování přes podíl zeleně ochlazující města až po pracovní podmínky a dostupnost zdravotní péče. Kraje a obce s kvalitním veřejným prostorem a dostupnou veřejnou dopravou vytvářejí zázemí, které podporuje aktivní styl života, zatímco strukturálně postižené regiony čelí akumulaci zdravotních rizik.
Analýza potvrzuje, že zdraví obyvatel není výsledkem pouze osobních rozhodnutí nebo nastavení samotného zdravotnického systému, ale je ovlivněno i celkovou socioekonomickou a infrastrukturní realitou regionu. Česko je v tomto ohledu výrazně polarizované, kdy se v některých krajích kumulují zdravotní i sociální rizika. Na jedné straně stojí strukturálně postižené regiony, zejména Ústecký a Karlovarský kraj, které čelí značné kumulaci rizik: horší dostupnosti lékařské péče, vyšší nemocnosti, vyšší nezaměstnanosti i výrazným bariérám pro aktivní a zdravý životní styl. Na opačném konci spektra stojí Praha a Jihomoravský kraj, které díky rozvinuté infrastruktuře a ekonomickým možnostem vykazují výrazně příznivější zdravotní ukazatele. Regiony jako Vysočina nebo Liberecký kraj s vysokým podílem přírody zase ukazují, že čisté životní prostředí je sice významným, ale zdaleka ne jediným faktorem určujícím zdraví populace.
Klíčovým zjištěním je dopad chudoby a sociálního vyloučení na celkovou délku života. Tyto faktory zkracují lidský život v průměru o více než 10 let. V roce 2024 bylo v Česku zaznamenáno 578 obcí se sociálně vyloučenými lokalitami, v nichž žije 95 000 až 115 000 obyvatel (nejvíce v Ústeckém a Moravskoslezském kraji). Lidé z těchto oblastí narážejí i na zásadní bariéry v přístupu ke zdravotní péči – až 62 % z nich mělo v posledním roce problém dostat se k lékaři. Mezi těmi, kteří na překážky narazili, jich 28 % uvádí finanční nedostupnost a více než 30 % se setkalo s přímým odmítnutím či neochotou při pokusu o registraci.
Martina Bulánkováředitelka organizace Ministr zdravíTato nerovnost mezi kraji není jen statistickým faktem, ale především výzvou pro veřejnou politiku. Pokud má být zdravotní péče i prevence skutečně spravedlivá a dostupná, je nutné cíleně investovat do regionů, kde se kumulují zdravotní i socioekonomické problémy. To zahrnuje nejen posílení zdravotnické infrastruktury a podporu zdravotně-sociálních asistentů, ale také vytváření kvalitního veřejného prostoru, ochranu životního prostředí a rozvoj pracovních příležitostí.
